DEN DVANÁCTÝ AŽ ČTRNÁCTÝ
   Tenhle víkend se mi tedy dostalo náramné fůry nejpřínosnějších chvil. Moji rodiče měli tu drzost, že odjeli kamsi do hotelu, stydlivě o tom mluvili jako o “druhé svatební cestě”. A jako by tohle nestačilo, hodili mě na tu dobu na krk Její matce.
   “Nedělejte si starosti,” zavrkala starucha, když mě jí předali. “S malým nebudu určitě mít žádné problémy.”
   Teď už je mi jasné, po kom má Ona tu naivitu.

DEN PATNÁCTÝ
   Její matka jede na čtrnáct dní do lázní, potřebuje se po tom víkendu zotavit.

DEN DVACÁTÝ
   Sobota. Mé pohybové dovednosti jsou už teď znamenitě pokročilé. Dovedu už určit směr, kterým se pohybuju - dopředu, zpátky, do strany. Dovedu zacouvat a otočit se do protisměru. Dovedu regulovat rychlost pohybu, zrychluju a zpomaluju hladce a jistě. A taky dovedu nasadit záchrannou brzdu a zastavit na fleku.
   To ovšem neznamená, že všechny tyhle dovednosti nasazuju na sto procent. Ani nápad. Jsem jednou batole, takže je pro mě otázka cti, abych se batolil.
   A batolení, když se dělá pořádně, může dospělého průvodce batolete dohnat k naprosté zuřivosti. Jako každý trapičský fígl nasazený na rodiče vyvolává i tenhle protichůdné reakce. Matka i otec jsou zmítáni mezi obdivem k mým dovednostem, jakož i dobrou vůlí napomáhat mi v rozvoji - a slepou zuřivostí nad tím, jak zoufale pomalu se pohybuju.
   Vezměme si třeba jako příklad dnešní den. Jo, a mimochodem, jestli tohle čte nějaký spoluprevít, tak by mu vůbec neuškodilo, kdyby si následující řádky vzal jako šablonu pro dokonalou TBD (techniku batolecího dopalování).
   Každému uživateli TBD ohromně pomůže, když občas nasadí nějakou tu osvědčenou jednoduchou větičku. “Já sám,” je velice důležité, ale “Ci vidět” a “Ezký” se taky může docela hodit. “Nést!” je naprosto nepostradatelné a mělo by pokaždé být kombinováno s nesmlouvavým gestem natažených rukou, jakož i oním roztřeseným spodním rtem, který je bezpečnou předzvěstí slz.
   A jako při každém jednání s rodiči, nikdy nesmíte opomenout vyzbrojit se tím veledůležitým slůvkem “Ne!”
   Dneska je sobota, a tak se oba rodičové připravili poskytnout mi nejpřínosnější chvíle, ať se mi to líbí, nebo ne. “Půjdeme nakupovat,” oznámila mi Ona, “a potom půjdeme krmit kachničky - to se ti bude líbit, viď?”
   Dospěl jsem k názoru, že na první dnešní “NE!” je ještě brzy, a řekl jsem “Achničty, achničty.” Samozřejmě by pro mě nebyl sebemenší problém říct “kachničky”, kdybych tedy chtěl, ale moje rodiče vždycky očividně tak rozrajcuje, když něco vyslovím špatně, že by ode mě byl čirý nevděk je zklamat.
   Jelikož byla zima, začala dopolední výprava tím, že jsem byl nabalován do dostatečných vrstev: vestičky, nepromokavé bundy se zipem, šály, rukavic atd. Jelikož občas svedu natáhnout na sebe nějaký ten kus šatstva bez cizí pomoci, poskytlo mi to příležitost k nekonečnému volání “Já sám,” a k obvyklým oblíbeným kouskům jako strkání rukou do otvorů pro hlavu, hlavy do rukávů atp.
   To je totiž nádherná ukázka TBD a dá se prodlužovat do nekonečna, nebo aspoň skoro. Rodiče jsou tak nadšení z představy, že se jejich batole dovede samo oblíct, že jsou ochotni podstupovat muka nekonečné nudy a pozorovat, jak je jejich potomek nemožně nešikovný, než jim konečně prasknou nervy.
   Nejdřív ruply Jemu (což o víkendu není žádné překvapení). “Tak hele, jdeme, nebo nejdeme?”
   “Jdeme, jakmile bude malej oblečený,” opáčila Ona.
   “Tak proč malýho doprčic neoblíkneš?”
   “Protože se malej oblíkne sám.”
   “Proboha živýho!”
   To už jsem ale měl skoro všecko na sobě. Ona se předklonila, že mi zatáhne zip u bundy. Odvrátil jsem se a pro změnu jsem prohlásil: “Já sám!”
   No a to už bylo i na Ni trochu moc. Už příliš hodin Jejího žití padlo na to, že mě pozorovala, jak si bezcílně hraju se zipy. “Ne,” zavrčela. “Já sama!”
   Na chviličku jsem zvažoval, jestli nemám jako reakci nasadit kompletní zběsilý vztek, tuhle proceduru mám totiž vždycky v zásobě, ale pak jsem to zavrhl. Smysl celé věci - a užitečné obecné pravidlo pro každého adepta TBD - je v tom, že musí být vidět, jak se SNAŽÍM POMÁHAT.
   Konečně se nám podařilo dostat se z baráku a do auta. Jakmile mě posadili do dětské sedačky, nemotorně jsem se natáhl po kšírech a zase jednou jsem ohlásil: “Já sám.”
   “Ne, kdybychom čekali na to, tak tady budeme trčet celý dopoledne,” utrhl se pro změnu On a uvěznil mě v sedačce, jako by svazoval krocana, než se strčí do trouby péct.
   V sobotu se jezdí nakupovat do takové té pěší zóny, co tam jsou řady obchodů po obou stranách. Jelikož jsou tam vždycky hordy lidí, je to ideální prostor pro TBD.
   Nebudu přesně a dopodrobna líčit, jaké jsem toho dopoledne konal pohyby, radši jen stručně načrtnu, jaké úskoky jsou podle mých dosavadních zkušeností nejúčinnější.

Základní batolecí pohyb
   Nejlepší je začít rodičovi po boku. Vždycky se snažte, aby vás nedrželi za ruku, protože to by vám značně omezilo akční rádius. Sebejisté “Já sám!” často dokáže ruku uvolnit, jelikož na toho i onoho rodiče udělá dojem, jak jste nezávislí, a protože má v malíčku příslušné spisy o výchově dítěte, uvědomí si, že přílišné omezování by mohlo brzdit váš duševní rozvoj.
   Jakmile se dostanete do pohybu, vyražte postupně napříč čarou postupu vašeho rodiče, a přitom mírně, ale vytrvale zpomalujte. To znamená, že rodič musí vykonat úhybný manévr, aby se přes vás nepřerazil.
   A tady přijde velice vhod to nouzové zabrzdění, které už máte nacvičené. Nepoužívejte to pokaždé, techniku je nutno obměňovat, ale když se občas nečekaně zarazíte přímo před nohama vašeho rodiče, dosáhnete efektu naprosto ničivého.
   A když tenhle základní manévr párkrát šikovně zopáknete, uděláte z vašeho rodiče během pěti minut jektající nervovou ruinu.
   Ale nezapomeňte, za všech okolností musíte být milí! Nesmíte šetřit odhodlanými úsměvy, a občas se musíte mírně a vítězoslavně zazubit, jak pěkně vám to jde, to totiž zaručeně vystupňuje jak vztek, tak i špatné svědomí vašeho rodiče. 

Zdržovací technika
   Batolení vzadu je přinejmenším stejně účinné jako odříznutí cesty zepředu. Je nutno vyrazit dospělým tempem a postupně zpomalovat čím dál tím víc. Je pozoruhodné, jak rychle se dostanete do značné vzdálenosti za spěchajícím rodičem.
   Nezastavujte se úplně, protože pak riskujete, že vás zvednou a odnesou anebo strčí do kočárku. Ne, jenom se pohybujte nekonečně pomalu, na tváři neměnný úsměv ušlechtilého úsilí. Nezapomeňte propuknout v slzy, když to vaše rodiče dožene k tomu, že se na vás rozkřiknou, zvláště když je u toho nějaká ta milá stará dáma. 

Vystřelování
   Tato technika je obzvláště účinná v hustých davech, dá se použít zepředu i zezadu, a zaručeně vyvolá paniku i v tom nejflegmatičtějším z rodičů.
   Důležité je, aby se úhel, pod nímž vystřelíte, radikálně odchyloval od kurzu, který zrovna sleduje váš rodič. Počáteční pohyb musí být velice rychlý, abyste zmizeli z dohledu, než si někdo uvědomí, že jste pryč. Pak můžete klidně zpomalit nebo dokonce se i zastavit.
   Docela fajn fígl při vystřelování je, když zmizíte z dohledu, zastavit se před něčím a chovat se, jako by to byl ten nejúžasnější pohled, na jaký jste kdy v životě narazili. Když vás pak už spolehlivě hysterčící rodič najde, rozkošně ukážete na huňatého růžového hrošíka ve výloze (nebo na něco jiného, to je fuk) a řeknete: “Ezký!”
   V takových okamžicích rodič jen stěží zvládne city, které se v něm sváří. 

Batolení s golfáčkem
   Všecko, co bylo řečeno o základní technice batolení, může být ještě daleko ničivější, jste-li vyzbrojeni sportovním kočárkem neboli golfáčkem.
   Jakmile vás z něho vytáhnou a řeknou vám, že máte šlapat, naznačte, že chcete kočárek tlačit. V tomto stadiu narazíte patrně na odpor, trvejte však na svých právech. Možná bude dokonce stát za to dopřát si v takovém případě menší výbušek vzteku.
   Když se vám tedy podaří vyrvat golfáček rodičovi z rukou, stačí už jen manévrovat dle pokynů popsaných výše. Jelikož pohyby golfáčku, dokonce i v rukou odpovědného dospělého, jsou podobně nevyzpytatelné jako jízda vozíčku v samoobsluze, stane se z něj ve vašich rukou možný zdroj netušených dopravních kalamit.
   DOPORUČENÍ: Když se proplétáte s golfáčkem hustým davem, nezapomeňte se pro dosažení maximálního efektu zaměřit na další batolata, domácí zvířátka, jakož i starce, stařeny a invalidy.
   Mějte na paměti základní rys golfáčku, totiž jeho nestabilitu. Potřebujete-li se zastavit, zinscenovat nehodu nebo jen vyvolat soucit, prostě si sedněte, ale přitom pevně svírejte v rukou rukojeti: kočárek se zaručeně překotí.
   To je obzvláště uspokojující, jestliže si matka do kočárku navršila nákup: téměř zaručeně se rozsype široko daleko. 

Jak zrušit batolecí režim
   Když vyčerpáte ničivé možnosti batolení nebo když vás to prostě přestane bavit, je rada snadná.
   Zůstaňte stát na fleku, zvedněte ruce a zařvěte: “Nést!” Všem pokusům přimět vás k dalšímu pohybu tvrdě vzdorujte.
   Mimochodem, nezapomeňte, že tento fígl je nutno nasadit v pravou chvíli. Vyčkejte, až bude mít vaše matka plnou náruč nákupů nebo až dojdete na úpatí kopce, do něhož je nutno se vyškrábat, abyste se dostali domů.
   Máte-li s sebou golfáček, fígl s řevem “Nést” ovšem nezabere. V tom případě se uchylte k základní poloze “hvězdice” (podrobný popis viz Prevítem snadno a rychle, str. 91), vytrčte ruce i nohy, takže upnout vás do golfáčku bude trvat věčnost. A když už v něm jednou budete, nasaďte obvyklé techniky sklouzávání, zahazování rukavic, tahání ruky v pouliční špíně zachytávání okolních předmětů, které už by vám v tomto věku měly dávno přejít do krve.

Všeobecná poznámka o batole ní
   Ve shora uvedeném je důsledně používáno slova “rodič”, ale všechny popsané metody jsou stejně účinné ve společnosti pomocnice v domácnosti, chůvy, prarodiče a pod.
   A nejúčinnější ze všeho jsou v samoobsluhách.
   No, takže já jsem dneska dopoledne projel tenhle repertoár komplet, a když skončil nákup, byli oba rodičové tak zdrchaní, že jsme se na kachničky vykašlali. Mně to bylo putýnka. Pokud jde o mě, jak člověk viděl jednu kachnu, viděl je všechny.
   Ale pozor, to mi nijak nebránilo, abych pak až do večera nefňukal a vyčítavě v jednom kuse nekňoural: “Achničty, achničty.”

Zpět na obsah     24.kapitola

2005©Jackvéz & Pytlák
(Black Rams Publishers™)